Generální advokát vydal dne 16.3.2016 stanovisko k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci Tobias Mc Fadden vs Sony Music Entertainment Germany GmbH (C‑484/14) – („stanovisko“).
Generální advokát vydal dne 16.3.2016 stanovisko k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci Tobias Mc Fadden vs Sony Music Entertainment Germany GmbH (C‑484/14) – („stanovisko“).
Nejrozšířenější a nejpřirozenější volbou, jak zajistit potomky do budoucnosti, je spoření či pojištění. Ať už jde o stavební spoření, podílové fondy, spořicí účty či životní pojištění, řada lidí myslí i na zadní vrátka, která nejsou vázána na finanční instituce. Právo proto umožňuje využít i specifické instituty.
Ministerstvo práce a sociálních věcí přichází s rozsáhlou novelou zákoníku práce, která přináší řadu zásadních změn v oblasti pracovněprávních vztahů. Účelem novely je dle ministerstva provedení věcných změn v zákoníku práce směřujících k prohloubení flexibility základních pracovněprávních vztahů za současného posílení ochrany postavení zaměstnance v těchto právních vztazích, a to v reakci na požadavky praxe, především sociálních partnerů, a s ohledem na vývoj českého právního řádu, judikatury českých soudů i SD EU. Zároveň je přihlédnuto k možnosti přiměřeného snížení administrativní náročnosti kladené na zaměstnavatele v souvislosti s aplikací zákoníku práce.
S účinností od 26. 10. 2015 byl v oblasti pracovněprávních vztahů, pro odškodňování bolestí a ztížení společenského uplatnění způsobených pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, znovuzaveden systém bodového hodnocení, a to nařízením vlády ze dne 12. října 2015, č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „Nařízení“).
Dne 1. července 2015 vstoupila v účinnost novela exekučního řádu České republiky, která přinesla, mimo jiné, výrazně větší ochranu manželů povinných v rámci exekuce, nežli tomu bylo doposud. Nová pravidla byla dle slov zákonodárce zavedena proto, aby vyvážila ochranu manželů povinných a přizpůsobila se hmotněprávní úpravě obsažené v novém občanském zákoníku.
V podnikové praxi nezřídka dochází k tomu, že zaměstnavatelé svým zaměstnancům prostřednictvím svých – ať už jakkoli pojmenovaných – vnitřních předpisů stanovují povinnosti různého druhu.
Lze však takovým způsobem zaměstnancům uložit povinnost mlčenlivosti?
Nezbytnost kultivace prostředí veřejných zakázek
Není pochyb o tom, že současný zákon o veřejných zakázkách, tedy zákon č. 137/2006 Sb. (dále jen „ZVZ“), je již překonán časem, ale i potřebami veřejných zadavatelů. Jeho současná podoba zadávání veřejných zakázek spíše znesnadňuje, neboť celý proces svazuje mnohdy až nepochopitelným formalismem, v řízení vznikají zbytečné průtahy, úprava je neflexibilní a nevyhovuje skutečným potřebám zadavatelů. Snad u každého veřejného zadavatele nastala situace, kdy byl nucen vyloučit účastníka zadávacího řízení pro nepodstatné administrativní pochybení, což je zcela proti smyslu samotného zadávacího řízení, neboť takový postup je neefektivní a zcela nehospodárný. Vzhledem k této skutečnosti nastala chvíle, kdy je zapotřebí si připustit, že oblast veřejného zadávání vyžaduje rozsáhlejší změny a úpravy. Potřeba této změny se stala skutečně nevyhnutelnou a nelze ji zbytečně odkládat.
Přípustnost souběhu výkonu funkce a pracovního poměru, případně dalších pracovněprávních vztahů obsahově se překrývajících s činnostmi v působnosti statutárního orgánu byla za účinnosti obchodního zákoníku[1] judikaturou jednoznačně odmítána. Na judikaturní řešení později reagoval zákonodárce, který souběh novelou obchodního zákoníku s účinností od 1. 1. 2012 umožnil. Ovšem jasný přístup k řešení nastíněné otázky neměl dlouhého trvání. Rekodifikovaná úprava v zákoně o obchodních korporacích[2] opět otevřela diskusi odborné i laické veřejnosti, přičemž právní teorie doteď nedospěla k obecně přijímaným závěrům. Tato skutečnost i vzhledem k absenci nové judikatury znovu přináší nejistotu do praxe obchodních společností. V některých případech i celkem zásadní.
[1] Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dále v textu jako „obchodní zákoník“.
[2] Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Dále v textu jako „zákon o obchodních korporacích“.
Zákon o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), byl ve Sbírce zákonů zveřejněn pod č. 340/2015 Sb. dne 14. 12. 2015 (dále jen „Zákon“). Samotné přijetí právní úpravy doprovázela od počátku dlouhá a poměrně bouřlivá debata mezi jejími zastánci a odpůrci, a to nejen v rámci samotného legislativního procesu, ale i mezi širokou veřejností.
Právní úprava ochrany spotřebitele doznala v České republice na přelomu let 2015 a 2016 dalších změn. Zákon o ochraně spotřebitele byl totiž novelizován zákonem č. 378/2015 Sb., s cílem implementovat evropskou legislativu a zapracovat požadavky vyplývající z aplikační praxe. Novela nabyla účinnosti částečně dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů, tj. dnem 28. prosince 2015, a částečně, zejména ve vztahu k úpravě mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, dnem 1. února 2016.

