Aktuality

Ačkoliv přechodná ustanovení ZVZ stanoví, že „Zadávání veřejných zakázek, soutěže o návrh a řízení o přezkoumání úkonů zadavatele Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona“, nelze dle aktuální soudní judikatury toto bez dalšího vztáhnout i na rozhodování o tom, zda byl či nebyl daným postupem zákon porušen a o případných důsledcích tohoto porušení.

Česká právní úprava pro oblast veřejných zakázek (tedy především zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZVZ“) patří mezi nejpřísnější v EU a vyznačuje se značnou formální náročností, a to především ve vztahu k zahraničním dodavatelům. Není proto divu, že neprokázání kvalifikace zahraničními dodavateli je tak častou příčinou rušení veřejných zakázek na dodávky přístrojového vybavení. Z tohoto důvodu poskytujeme jednoduchý přehled toho, co musí zahraniční dodavatel splňovat, aby byl schopen prokázat splnění základních kvalifikačních předpokladů v plném rozsahu.

Podnikatelé jsou v rámci své podnikatelské činnosti zatíženi dodržováním celé řady nejrůznějších povinností. Jednou z nich je i povinnost uvádět na svých obchodních listinách, stejně jako na svých internetových stránkách, zákonem stanovené údaje.

V březnu letošního roku byla v Praze pořádána konference s názvem „Škoda vzniklá porušením zákona o veřejných zakázkách a porušením podmínek, za nichž byla dotace přiznána – její možné vymáhání“. Nejvyšší správní soud ČR prezentoval na této konferenci ústy soudce JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. současnou neutěšenou situaci v oblasti dotací. Z jeho prezentace přinášíme nejzajímavější postřehy, které plně korespondují s našimi již dříve několikrát publikovanými právními názory.

Změna textace ustanovení § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ je významným posunem ve dvou směrech.

Prvním je faktická možnost řešit situace, které do té doby byly neřešitelné právě s ohledem na posuzování takové situace pouze z hlediska její objektivní nepředvídanosti, tedy je zde vytvořen širší prostor pro využití ustanovení  § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ.

Novelizací zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“), došlo mimo jiné i ke změně textu ustanovení  § 23 odst. 7 písm. a). V úvodní části ustanovení se slova „objektivně nepředvídaných“ zrušují a za slovo „okolností“ se vkládají slova „které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat,“.

Uvedená změna je plně v souladu se směrnicí o zadávání veřejných zakázek Directive 2014/24/EU of the European Parliament and of the Council of 26 February 2014 on public procurement and repealing Directive 2004/18/EC  (32014L0024). Tato směrnice obsahuje následující text: „potřeba změny byla vyvolána okolnostmi, které veřejný zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat (the need for modification has been brought about by circumstances which a diligent contracting authority could not foresee)“.

V prvním čtvrtletí letošního roku byly přijaty některé právní předpisy s přímým dopadem na oblast VVI. Kromě toho bylo možno zaznamenat některé zajímavé trendy a výstupy související s touto oblastí, o kterých má smysl v této souhrnné informaci mluvit.

Vztah mezi zadavatelem a dodavatelem veřejné zakázky má dvě na sebe bezprostředně navazující, nicméně právně odlišné fáze, v jejichž rámci se vzájemně prolínají vlivy a vazby zejména zákona o veřejných zakázkách (ZVZ) a nového občanského zákoníku (NOZ). Pojmově je právní vztah mezi zadavatelem a dodavatelem vztahem soukromoprávním, přičemž právní teorie považuje proces zadání veřejné zakázky podle ZVZ za jeho vysoce formalizovanou kontraktační fázi.  Praktické dopady prolínání obou zmíněných právních předpisů v rámci vztahu zadavatele a dodavatele byly vždy předmětem odborné diskuze a stále vyvolávají otazníky na obou stranách. Přijetí NOZ s účinností od 1. 1. 2014 tyto otazníky ještě umocnilo, neboť řada nové zavedených institutů vedla k aplikačním problémům právě v oblasti veřejného zadávání. Podívejme se tedy na některé z nich.

Senát dne 19. 3. 2015 schválil novelu zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů, a dalších souvisejících zákonů. Zmíněná novela by měla nabýt účinnosti dnem 1. 5. 2015.

Základní vymezení kolektivního orgánu upravuje z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „OZ“), v ustanovení § 152 odst. 1, dle kterého je kolektivní orgán ustaven, má-li více členů. Toto základní vymezení doplňuje z. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále též jen „ZOK“), který vymezuje určitá pravidla pro vytváření kolektivního orgánu pro jednotlivé právní formy. Dle ustanovení § 44 odst. 5 ZOK bude ve společnosti s ručením omezeným možné vytvořit kolektivní orgán pouze tehdy, dovolí-li tak stanovy, a osobním společnostem je vytváření kolektivního statutárního orgánu zapovězeno úplně. Naopak akciová společnost má kolektivní orgán vždy, když stanovy nestanoví jinak.