Bezpochyby nejzákladnějšími jsou zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, v platném znění (loterijní zákon) a občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník). Veřejnoprávní základy pro danou část smluvních vztahů týkající se sázek a her jsou předmětem loterijního zákona, kde jsou upraveny předpoklady provozování sázek a her, práva a povinnosti související s tímto provozováním a úkoly státní správy a územní samosprávy v této oblasti. Právní úprava se tak týká provozování úředně povolených sázek a her nebo těchto provozovaných státem. Nutno ovšem připomenout, že loterijní zákon v části pojednávající o loteriích a jiných podobných hrách není zcela přehledný a jednoznačný a jeho aplikace často staví na výkladech státních orgánů a vychází a opírá se spíše o praktický vývoj. Jedná se zvláště o vymezení, kdy se nejedná o loterii nebo jinou podobnou hru (u nichž rozhodujícím prvkem je náhoda), na kterou loterijní zákon nedopadá, ale o akce na propagaci prodeje výrobků a poskytování služeb – spotřebitelské/ marketingové soutěže.
V oblasti soukromoprávní oproti pouhým dvěma paragrafům občanského zákoníku z roku 1964 pojednávajících přímo o sázce a hře současný občanský zákoník věnuje sázce, hře a losu, co by smluvním typům, paragrafů deset (§ 2873 – § 2883). I nadále jsou považovány za smlouvy odvážné (aleatorní), kdy podle ujednání stran prospěch, anebo neprospěch alespoň jedné ze smluvních stran závisí na nejisté události. Z čistě ekonomického pohledu je patrné, že plnění bude (téměř vždy) v hrubém nepoměru k tomu, co jedna strana do smlouvy vložila (výše sázky vs. výhra), jde o tzv. leverage (někdy též gearing) – pákový efekt. Z povahy těchto smluv pak vyplývá nemožnost použití námitky neúměrného zkrácení a změny okolností.
Sázka se v občanském zákoníku dočkala i své zákonné definice, kdy se jí rozumí závazek jedné strany plnit druhé straně výhru, pokud se její tvrzení o stranám neznámé skutečnosti ukáže jako nepravdivé, a naopak (ukáže-li se tvrzení druhé strany o této události správným) – sázková událost. V podstatě se jedná o smlouvu o sázce, vždy úplatnou, formální náležitosti občanský zákoník neupravuje. Neplatnou bude sázka, kdy vítězná strana měla ohledně jejího výsledku jistotu (jistota sázkové události) a druhé straně tuto okolnost zatajila – pouhé opomenutí by mělo postačovat.
Stejně jako u předchozí právní úpravy je sázka odlišná od tzv. koupě naděje, kterou lze uzavřít na budoucí užitky nějaké věci úhrnkem nebo s nadějí na nejisté budoucí užitky.
Obecně tak lze sázky (smlouvy) dělit na jednostranné a dvoustranné. U jednostranné sázky jedna strana slibuje plnit druhé straně v tom případě, jestliže se z protichůdných tvrzení stran ukáže, že tvrzení slibující strany je nepravdivé. U dvoustranné sázky si obě strany navzájem slibují plnění pro případ, že se její tvrzení ukáže nepravdivým. Pojmovým znakem sázky jsou protichůdná tvrzení stran o tom, zda sázková událost, tj. určitá skutečnost existovala, existuje nebo zda nastane, přičemž spornost této otázky musí mít základ v nevědomosti stran o této skutečnosti.
Pochopitelně lze sázku uzavřít jako spotřebitelskou smlouvu. Smlouva o sázce (hře nebo losu) může mít charakter smlouvy spotřebitelské, pokud je uzavírána mezi podnikatelem a spotřebitelem. Výslovně se ovšem v občanském zákoníku zapovídá použití ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem a ze smluv uzavíraných mimo obchodní prostory.
Pro sázky a vztahy mezi zúčastněnými osobami je příznačná jejich riskantnost, víceméně přítomná náhoda, nejistota stavu a výsledku (sázková událost), absence protihodnoty za poskytnuté plnění. I proto pohledávky na výhru a pohledávky ze zápůjček a úvěrů do sázek vědomě poskytnutých mají charakter naturálních práv a nelze je tedy vymáhat (naturální obligace) od samého počátku jejich vzniku.
Dále i z uvedených důvodů občanský zákoník, s větší mírou paternalizmu, obsahuje ustanovení mající chránit účastníky sázkových vztahů. Jedná se zejména o: (i) právo soudu zmírnit zjevně přemrštěnou výhru podle okolností případu a poměrů i možností stran. Již vydaná výhra tak bude moci být soudem dodatečně přiměřeně snížena, což předchozí právní úprava neumožňovala; (ii) za nevymahatelné jsou označeny poskytnuté zápůjčky a úvěry (nikoliv výpůjčky), a to od okamžiku jejich vzniku, vyjma případů, poskytla-li je osoba s nedostatečnými duševními nebo rozumovými schopnostmi; (iii) pohledávku ze sázky a z půjčky k ní poskytnuté lze postoupit; (iv) vydanou výhru může žádat zpět pouze strana, která je zjevně osobou s nedostatečnými duševními nebo rozumovými schopnostmi.
I nadále bude platit, že nevymahatelnost pohledávek ze sázky (hry nebo losu) a zmírňující právo soudu se nebude vztahovat na sázky, hry a loterie provozované státem nebo úředně povolené (podle loterijního zákona). Konečně jsou z působnosti občanského zákoníku v této oblasti vyňaty operace prováděné na komoditních burzách, regulovaných trzích s investičními nástroji nebo v mnohostranném obchodním systému, kdy smluvními stranami jsou podnikatelé; smlouvy o dodávce movité věci (smlouvy na rozdíl) uzavřené v souvislosti s podnikatelskou činností stran.
Hra není v občanském zákoníku pojmově vymezena, platí obecně právní úprava sázky, s výjimkou her založených výlučně na zručnosti nebo tělesném cvičení obou stran, u nichž se zákaz vymahatelnosti výher neuplatní. Vymahatelnost ovšem platí v případě, pokud prohrávající stranou byla zjevně osoba s nedostatečnými duševními nebo rozumovými schopnostmi.
I hra může být jednostranná nebo dvoustranná (vícestranná). Při jednostranné slibuje jedna strana druhé straně plnění závislé na výsledku hry hrané podle určitých pravidel. U dvoustranné (vícestranné) se hry aktivně účastní více stran. Na rozdíl od sázky předpokládá hra určitou činnost stran (fyzickou a/nebo duševní) a podmínkou platnosti hry je zachování stanovených nebo dohodnutých pravidel, výhra představuje odměnu za vítězství ve hře. U sázky i hry bude zřejmě přítomna nejistá skutečnost, ale rozdíl mezi nimi bude nejspíše v absenci protichůdných tvrzení stran o určité nejisté skutečnosti. U sázky je výsledek odvislý na ověření nejisté skutečnosti; ve hře se strany zavazují k plnění v závislosti na výsledku (nejisté skutečnosti) bez existence vzájemně sporných tvrzení, výsledek je dosažen samotnou činností stran. Lze dovodit, že v mezních situacích může být rozlišení obtížné.
Los rovněž není v občanském zákoníku pojmově vymezen. Lze za něj pokládat věc, zpravidla listinu, dokládající uzavření smlouvy o sázce nebo hře a zakládající oprávnění (nárok) držitele losu na převzetí případné výhry; respektive se jedná o určitý prvek neutrálního rozhodnutí získaného náhodným výběrem z několika situací.
Ustanovení o sázce se použijí i na los, pokud jím nemá být rozhodnut spor (typicky vyřešení určité (právní a/nebo faktické otázky), rozdělena společná věc či rozhodnuto hlasování.
Provozování nepoctivých her a sázek (provozování peněžní nebo jiné podobné hry nebo sázky, jejíž pravidla nezaručují rovné možnosti výhry) je trestným činem podle ustanovení § 213 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění. Z podstaty plyne, že se bude především jednat o hry a sázky nespadající pod ustanovení loterijního zákona. Na tyto pak dopadá ustanovení § 252 téhož zákona se skutkovou podstatou neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry.
Oldřich Trojan
Advokátní kancelář Holec, Zuska & Partneři