Aktuality

Dne 10. ledna 2015 vstoupilo v účinnost nové nařízení Evropské unie o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, tzv. „nařízení Brusel I bis“[1], a nahradilo úpravu obsaženou v předchozím „nařízení Brusel I“[2]. Nové nařízení sice nepřineslo zásadní změny dané úpravy jako celku, nicméně v oblasti výkonu cizích soudních rozhodnutí došlo k výraznému posunu, když nově není pro tento výkon vyžadováno tzv. prohlášení vykonatelnosti. Je otázkou, do jaké míry bude tato změna mít praktický dopad.

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech

[2] Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech

Příjemcům dotací obecně svitla v červnu 2015 nová naděje. Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 12/14 („Nález“) ve věci postupu podle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění účinném do 19. 2. 2015, přivítala též odborná právnická veřejnost. Předmětem řízení před Ústavním soudem bylo zákonné ustanovení, které ve svém důsledku odepíralo právo příjemce dotace na jakýkoli opravný prostředek včetně soudního přezkumu., Dále umožnilo některým poskytovatelům dotace (a to především ze Strukturálních fondů EU) svého „zákonného“ postavení zneužívat a mnohdy svévolně, navzdory pravomocným rozhodnutím jiných orgánů, přiznanou dotaci následně krátit, snižovat či odnímat na základě pouhých domněnek o pochybení příjemce při vynakládání dotačních prostředků. Nález, kterým Ústavní soud prohlásil rozpor části ustanovení § 14e rozpočtových pravidel s ústavním pořádkem, tak jednoznačně ukázal, že má smysl se bránit proti bezpráví a svévoli.

Poté, co Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 12/14, ze dne 16. 6. 2015, vyhlášeným pod č. 177/2015 Sb. (dále je „Nález“) shledal, že výluka ze soudního přezkumu zakotvená v ust. § 14e odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění do 19. 2. 2015 (dále jen „Rozpočtová pravidla“), která znemožňovala soudní přezkoumání opatření (resp. „pozastavení výplaty dotace“) ve smyslu § 14e odst. 1 až 3 Rozpočtových pravidel, byla protiústavní, je zřejmé, že soudní spory příjemců dotací vedené proti poskytovatelům dotace, v nichž bylo soudní řízení přerušeno s odkazem na předmětné řízení před Ústavním soudem, budou moci řádně pokračovat.

Dne 05. 02. 2015 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 24/2015 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Novela“). Ačkoliv původním záměrem zákonodárce nebylo zavádět do dotačního procesu příliš mnoho novinek a výrazně jej měnit, některé důležité změny Novela i přesto přinesla.  V souvislosti s nimi, jak se v české legislativě stalo bohužel již zvykem, vznikla i řada nejasností a otázek k její aplikaci.

Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 12/14, ze dne 16. 6. 2015 shledal protiústavnost výluky ze soudního přezkumu „pozastavení dotací“, coby faktických opatření činěných poskytovateli dotací, zakotvené v ust. § 14e odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění do 19. 2. 2015 (dále jen „Rozpočtová pravidla“). Podle dikce zmíněného ustanovení (před jeho novelizací zákonem č. 25/2015 Sb., účinným od 20. 2. 2015) bylo „vyloučeno soudní přezkoumání“ opatření (ve smyslu ust. § 14e odst. 1 až 3 Rozpočtových pravidel) spočívajícího v tom, že poskytovatel dotace nevyplatil část dotace (tzn., že dočasně pozastavil výplatu části dotace), domníval-li se, že došlo k porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie. Pozastavení výplaty dotace poskytovatel mohl učinit, ovšem s přihlédnutím k závažnosti porušení a jeho vlivu na dodržení cíle dotace, až do výše, která byla stanovena v rozhodnutí o poskytnutí dotace jako nejvyšší možná výše odvodu za porušení rozpočtové kázně (což v řadě případů bylo až 100% dotace).

Tak jsme se konečně dočkali a zdá se, že to Ústavní soud s právním státem myslí doopravdy! Nález Ústavního soudu ve věci § 14e rozpočtových pravidel uvítali nejen příjemci dotací, ale též celá odborná právnická veřejnost.

Naše advokátní kancelář byla několik posledních měsíců partnerem a jedním z odborných garantů série 5 tematických workshopů určených zejména příjemcům dotací ze Strukturálních fondů EU. Dnes se v Praze uskutečnil poslední workshop na toto téma.

Dne 5.6.2015 byl v centru města Kralup nad Vltavou slavnostně otevřen Technopark Kralupy, skvělý výsledek spolupráce Vysoké školy chemicko-technologické a města Kralupy nad Vltavou.

V poslední době se zdá, že některé finanční úřady to s právním státem myslí opravdu vážně. Začaly totiž vyměřovat odvod za méně závažné porušení rozpočtové kázně nižší procentní sazbou i tehdy, přestože nebylo předmětné pochybení výslovně označeno resp. sjednáno jako méně závažné v příslušném právním aktu o poskytnutí dotace.

Ačkoliv přechodná ustanovení ZVZ stanoví, že „Zadávání veřejných zakázek, soutěže o návrh a řízení o přezkoumání úkonů zadavatele Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona“, nelze dle aktuální soudní judikatury toto bez dalšího vztáhnout i na rozhodování o tom, zda byl či nebyl daným postupem zákon porušen a o případných důsledcích tohoto porušení.