Jakým způsobem se mohou veřejné vysoké školy, ale i veřejné výzkumné instituce, popřípadě další instituce, coby povinné subjekty dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, bránit u soudu poté, co dle novely tohoto zákona účinné od začátku minulého roku přešla působnost odvolacího orgánu na Úřad pro ochranu osobních údajů?
Jakým způsobem se mohou veřejné vysoké školy, ale i veřejné výzkumné instituce, popřípadě další instituce, coby povinné subjekty dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, bránit u soudu poté, co dle novely tohoto zákona účinné od začátku minulého roku přešla působnost odvolacího orgánu na Úřad pro ochranu osobních údajů?
Téměř po roce cesty návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností (dále jen „Zákona“), legislativním procesem je nyní tento Zákon doslova na spadnutí.
V nedávné době vydal Městský soud v Praze zajímavý rozsudek, kterým vyhověl žalobě naší klientky – veřejné vysoké školy proti rozhodnutí o neposkytnutí dotace. Rozhodnutí je zajímavé zejména tím, pokud je nám z dostupných zdrojů známo, že jde o první obdobný případ, kdy soud interpretoval požadavek na transparentní zdůvodnění způsobem zahrnujícím i právo žalobkyně dozvědět se, na základě jakých konkrétních hodnotících kritérií byly projektu žalobkyně strženy body.
