Významnými okolnostmi případu bylo zejména to, že se jednalo o poskytnutí dotace na základě takzvaných velkých rozpočtových pravidel (zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) a že se jednalo o fázi dotačního řízení ještě před rozhodnutím o poskytnutí dotace.
V předmětné věci rozhodoval Městský soud v Praze (dále také jen „soud“) o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (ministra školství mládeže a tělovýchovy; dále „ministr“), kterým byl zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí poskytovatele (Ministerstva školství a tělovýchovy; dále jen „ministerstvo“) o neposkytnutí dotace. Ministerstvo při věcném hodnocení žádosti o poskytnutí dotace své rozhodnutí o neposkytnutí dotace postavilo z velké části na výsledcích hodnocení zahraničními externími hodnotiteli, kteří projektu žalobkyně strhli body. S výsledky tohoto hodnocení žalobkyně nesouhlasila a v podaném rozkladu namítala předně určitá procesní pochybení hodnotitelů při postupu hodnocení, které vedly k tomuto výsledku a v konečném důsledku i k nesprávnému věcnému a právnímu posouzení žádosti ministerstvem.
Ačkoliv žalobkyní uplatněné námitky nesměřovaly proti odborným názorům hodnotitelů, ale proti chybám procesu či metodiky hodnocení jednotlivých kritérií, resp. proti konkrétním tvrzeným procesním a metodickým pochybením hodnotitelů při hodnocení specifikovaných kritérií, kdy důsledkem těchto vad bylo snížení bodů přidělovaných projektu při hodnocení, žalovaný se ani tak námitkami žalobkyně směřujícím proti konkrétním pochybením hodnotitelů nezabýval.
Ministr se ve svém rozhodnutí k námitkám žalobkyně vyjádřil, že: „není úkolem ministerstva, aby zasahovalo či ovlivňovalo proces evaluace, jenž je součástí dotačního řízení“. A dále také, že: „Ministerstvo se proto nemůže a nemohlo k důvodům účastníkem řízení tvrzeného podhodnocení jeho žádosti blíže vyjádřit, protože není v jeho možnostech nahrazovat či interpretovat myšlenkové pochody a závěry konkrétních hodnotitelů“.
Městský soud v Praze se v odůvodnění svého rozsudku rozchází se závěry ministra, že ministerstvo nemůže přehodnotit výsledky hodnocení provedeného externími hodnotiteli. Soud se domnívá, že ministerstvo se s námitkami proti podkladu v podobě výsledků hodnocení externích hodnotitelů je oprávněno, a dokonce i povinno vypořádat, když argumentuje, že: „Podle přesvědčení soudu není možno zaměňovat požadavek zajištění nezávislého hodnocení externími experty s požadavkem zajištění přezkoumatelnosti postupu takového hodnocení, resp. přezkoumatelnosti správního rozhodnutí zasahujícího do práv a povinností žalobkyně, které je jeho výsledkem.“ Soud takový postup chápe jako nezákonný postup orgánu veřejné moci, kdy se orgán zříká své odpovědnosti za podklady, na nichž zakládá své rozhodnutí o veřejných subjektivních právech adresáta veřejné moci. A to zejména v případě, kdy se (jako v tomto konkrétním případě) jedná o podklad se zásadním významem pro rozhodnutí ve věci.
Soud navíc poukazuje, že i přes ministerstvem (mylně) tvrzenou nemožnost přehodnocování výsledků hodnocení provedeného externími hodnotiteli, tak v případě některých kritérií ministerstvo přesto učinilo. Odůvodnění ministerstva tak soud nepovažoval ani za konzistentní.
Vedle nepřezkoumání posudků hodnotitelů pak soud žalovanému vytkl i to, že z rozhodnutí o neposkytnutí dotace musí být zřejmé konkrétní důvody, pro které bylo v rámci hodnocení předmětných kritérií přistoupeno k takovému snížení počtu bodů, které ve výsledku vyústilo v zamítnutí žádosti o dotaci. Zejména, že „tedy neuvedl a nespecifikoval úvahy, jakými byl veden při přidělování určitého počtu bodů za jednotlivá kritéria, resp. nevysvětlil, na základě jakých konkrétních údajů (…) body přidělil či je naopak strhnul.“ Jako nedostatečné tedy Městský soud hodnotil uvedení prostého výčtu konkrétních kritérií, která byla hodnocena sníženým počtem bodů, bez konkrétního odůvodnění takového hodnocení.
Městský soud v Praze nato uzavřel, že z výše uvedených důvodů je rozhodnutí ministra i ministerstva nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud proto předmětná rozhodnutí ministra a ministerstva zrušil a vrátil ministerstvu k dalšímu řízení. Soud tedy ve věci dal za pravdu veřejné vysoké škole a domníváme se, že jde o významný judikát pro další potencionální žadatele a příjemce v obdobné situaci.
Mgr. Jan Vacek
Advokátní koncipient