Úprava prokury do značné míry vychází z odpovídající úpravy v obchodním zákoníku (ust. § 14 zák. č. 513/1991 Sb., v aktuálním znění, dále jen „ObchZ“), přičemž je v některých ohledech zpřesněna a pozměněna.
Prokuru může udělit pouze podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku. Prokura vzniká udělením – tedy v praxi příslušnou dohodou o jejím udělení – , nikoliv až zápisem do obchodního rejstříku; díky výslovné úpravě první věty § 450 odst. 1 NOZ tak dochází k odstranění dřívějších právně-teoretických sporů o tom, zda je zápis prokury do obchodního rejstříku zápisem konstitutivním[1], či deklaratorním[2]. Nadále bude zápis prokury do obchodního rejstříku zápisem toliko deklaratorním. Dobrá víra třetích osob od okamžiku udělení prokury až po její zápis do obchodního rejstříku je chráněna ustanovením § 444 NOZ[3]. NOZ, stejně jako ObchZ, výslovně neupravuje požadavek písemné formy pro udělení prokury – vzhledem k subsidiárnímu užití obecných ustanovení o plných mocích, která se budou aplikovat i na prokuru[4], je dostatečný předpis písemné formy pro plnou moc[5].
Podobně jako úprava v ObchZ i úprava NOZ stanoví, že prokurista je podnikatelem zmocněn k jednání ve všech záležitostech, ke kterým běžně dochází při provozu obchodního závodu (v dikci ObchZ namísto obchodního závodu „podnik“) a k nimž se jinak vyžaduje zvláštní plná moc; novinkou však je, že prokuru lze udělit i pro určitou pobočku (příp. pro určitý závod, má-li jich podnikatel více), což dle stávající úpravy ObchZ umožněno není – zde se udělení prokury musí týkat podniku jako celku, aniž by je šlo omezit pouze na určitou organizační složku. Úprava prokury dle NOZ nezahrnuje, stejně jako její úprava v ObchZ, oprávnění ke zcizování a zatěžování nemovitostí, které však lze do udělení prokury výslovně uvést.
NOZ dále stanoví, že při udělení prokury musí být výslovně uvedeno, že se jedná o prokuru a že v případech, kdy je prokura udělována jen pro některou pobočku nebo pro některý z obchodních závodů podnikatele, je tyto nutné výslovně označit (srov. § 450 odst. 2 NOZ).
Zakázáno je „vyprázdnění“ prokury, tj. situace, kdy by prokurista přenesl prokuru na někoho jiného či kdy by sám udělil další prokuru (srov. § 451 NOZ). Prokuristovi nicméně nic nebrání v tom, aby jinému udělil jiné zmocnění. Požadavek osobního výkonu funkce prokuristy pak úzce souvisí s jeho povinností vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře (srov. § 454 NOZ), která vyjadřuje prokuristovo postavení u podnikatele; uvedené ustanovení § 454 NOZ je však ustanovením dispozitivním[6], a lze tak mezi stranami sjednat i jiné měřítko jednání prokuristy. Je výslovně zakázáno udělit prokuru právnické osobě (srov. § 452 odst. 1 NOZ).
Stejně jako ObchZ i NOZ stanoví pravidlo, že je-li prokura udělena více osobám, zastupuje každá z nich podnikatele samostatně, nicméně při udělení prokury lze určit něco jiného (srov. § 452 odst. 2 NOZ). Podobně je zachována stávající úprava, pokud se týče omezení prokury vnitřními pokyny – tyto nemají účinky vůči třetím osobám, a to ani když byly zveřejněny (srov. § 453 NOZ). NOZ rovněž obsahuje instruktivní ustanovení týkající se způsobu podepisování prokuristy (§ 455 NOZ).
Pokud jde o zánik prokury, je v rámci speciálních ustanovení o prokuře upraven pouze její zánik převodem nebo pachtem obchodního závodu nebo pobočky, pro které byla udělena (srov. § 456 věta první NOZ). Vedle tohoto pravidla však je nutno vzít v potaz ještě obecnou úpravu smluvního zastoupení, která se bude aplikovat i na prokuru, a tak prokura zaniká obecně odvoláním prokuristy podnikatelem, vypovězením ze strany prokuristy, příslušnou dohodou mezi prokuristou a podnikatelem, zánikem podnikatele-právnické osoby či smrtí prokuristy; smrtí podnikatele prokura nezaniká, ledaže bylo ujednáno něco jiného (srov. § 456 věta druhá NOZ). Z § 1 odst. 2 NOZ však vyplývá, že při respektování zákonných zákazů (srov. např. ust. § 442 NOZ ohledně vzdání se práva odvolat zmocnění) lze i v případech zániku prokury ujednat něco jiného[7].
Mgr. Michaela Hájková, advokátní koncipientka
Advokátní kancelář HOLEC, ZUSKA & Partneři
[1] Pokorná, J.; Kovařík, Z.; Čáp, Z. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. I.díl, Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., ISBN 978-80-7357-491-8
[2] Pelikánová, I. a kolektiv: Obchodní právo, 1. Díl, 2. Přepracované vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, str. 420
[3] Srov. § 444 NOZ:
„(1) Kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, že zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno.
(2) Dal-li zmocnitel jiné osobě najevo, že zmocněnce zmocnil k určitým právním jednáním, může se vůči ní dovolat, že zmocnění později zaniklo, jen pokud jí to před zmocněncovým jednáním oznámil, nebo pokud tato osoba při zmocněncově jednání o zániku věděla.“
[4] Srov. důvodovou zprávu k NOZ, II. zvláštní část, k § 443 až 449
[5] Písemná forma udělení plné moci se nevyžaduje v případě, že se zastoupení týká jen určitého právního jednání, srov. § 441 odst. 2 NOZ, věta druhá a contrario.
[6] Srov. důvodovou zprávu k NOZ, II. zvláštní část, k § 443 až 449
[7] Srov. důvodovou zprávu k NOZ, II. zvláštní část, k § 443 až 449