Uvedené výrobky tak nesmějí být propuštěny/ uváděny do celních režimů, tj. tranzit, dočasné použití, aktivní zušlechťovací styk, svobodné pásmo, dočasné uskladnění, skladování, překládání.
Novela tak v postatě kodifikuje stav již navozený soudní judikaturou, která se vypořádala se situací, kdy výrobky porušující práva vlastníka/ majitele ochranné známky nebyly primárně určeny pro uvedení na trh Evropské unie (trh konečného určení), ale nacházely se např. v režimu tranzitu.
Ustanovení je nutné vykládat a používat v úzké souvislosti s příslušnými ustanoveními nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013, o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány. Vlastník EUTM/ držitel práv uplatňuje svoje právo zejména prostřednictvím Žádosti o přijetí opatření celních orgánů podle článku 6 nařízení (EU) č. 608/2013. Samozřejmě celní orgány průběžně provádí celní kontroly – mělo by se tak dít zejména na základě kritérií analýzy rizik.
Nicméně právo/ nárok vlastníka EUTM nelze v tomto směru považovat za absolutní, jak lze dovodit z toho, že zaniká, pokud v rámci řízení týkajícího se otázky, zda byla porušena práva ze zapsané EUTM, poskytne deklarant nebo držitel zboží důkazy o tom, že vlastník EUTM není oprávněn zakázat uvádění daných výrobků na trh v zemi konečného určení. Jedná se o řízení před soudem věcně příslušným pro rozhodování o EUTM na základě určovací žaloby (tzv. „padělkové žaloby“), kdy tento soud by měl rozhodnout, zda popsaným jednáním došlo k porušení přesně určeného práva k duševnímu vlastnictví, tj. EUTM v takovém případě.
K tomuto lze dodat, vlastník EUTM/ držitel práva je odpovědný za škody vzniklé držiteli zboží nebo deklarantovi mimo jiné v případech, kdy se následně zjistí, že dotyčné zboží neporušuje právo duševního vlastnictví, tj. EUTM v takovém případě.
U specifických výrobků nenarušujících práva vlastníků EUTM jistě existuje naléhavost jejich obchodování, dovozu a vývozu. V tomto smyslu je proto v recitálu 19 nařízení č. 2015/2424 uvedeno, že členské státy by měly přijmout vhodná opatření k zajištění bezproblémového tranzitu generických léčivých přípravků. Pokud jde o mezinárodní nechráněné názvy (International Nonproprietary Names – INN) jako obecně uznávané generické názvy pro účinné látky ve farmaceutických přípravcích, je nezbytné řádně zohlednit stávající omezení účinku práv plynoucích z EUTM. Vlastník EUTM by tak neměl mít právo bránit jakékoli třetí osobě v přepravě výrobků do Evropské unie, aniž by v ní byly propuštěny do volného oběhu, na základě podobnosti mezi INN účinné látky v léčivech a danou ochrannou známkou.
Zakázaná jsou i jednání vedoucí k porušování práva vlastníka EUTM (přípravná fáze) a boji proti padělkům, i v tomto případě se v podstatě jedná o nastolení formálního zákonného právního rámce stavěného dosud na soudní judikatuře.
V obecné rovině je uvedeno v recitálu 9 nařízení č. 2015/2424, jímž je v obecné rovině dáno vlastníkům EUTM právo zakázat umisťování označení porušující práva z ochranné známky na výrobky, stejně jako některé přípravné kroky učiněné před umisťováním. Konkrétněji je toto oprávnění rozvedeno v novém článku 9a, kdy v případě existence rizika, že pro výrobky nebo služby by mohly být použity obaly, štítky, etikety, bezpečnostní prvky či zařízení nebo prvky či zařízení dokládající pravost, nebo jakékoli jiné prostředky, na nichž je známka umístěna, a toto používání by představovalo porušení práv vlastníka EUTM má její vlastník právo zakázat v obchodním styku: (i) umisťování označení totožné s EUTM nebo označení jí podobné na obaly, štítky, etikety, bezpečnostní prvky či zařízení nebo prvky či zařízení dokládající pravost, nebo jakékoli jiné prostředky, na nichž může být ochranná známka umístěna; (ii) nabízení na trhu či uvádění na trh, nebo skladovat pro tyto účely, nebo dovážet či vyvážet obaly, štítky, etikety, bezpečnostní prvky nebo zařízení nebo prvky či zařízení dokládající pravost nebo jakékoli jiné prostředky, na nichž může být ochranná známka umístěna.
Oldřich Trojan
Advokátní kancelář HOLEC, ZUSKA & Partneři