Má-li být právní jednání učiněno ve formě notářského zápisu, měla by tuto formu mít i plná moc. Nejvyšší soud v odůvodnění Usnesení konkrétně uvedl: „Postačí tudíž, aby plná moc k přijetí zakladatelské listiny o založení společnosti s ručením omezeným byla udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem zmocnitele (zakladatele), a to bez ohledu na to, že zakladatelská listina musí být sepsána ve formě notářského zápisu o právním jednání. To samozřejmě zmocniteli nebrání, aby plnou moc udělil ve formě notářského zápisu o právním jednání [jež zachovává požadavek jak na písemnou formu, tak i na úřední ověření podpisu – srov. § 63 odst. 1 písm. e) a h) notářského řádu].“ [1]Avšak v souvislosti s výše uvedeným Nejvyšší soud v odůvodnění rozsudku upozornil, že dle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) soud plnou moci k založení s.r.o. zamítne, pokud není udělena v písemné formě nebo není-li podpis zmocnitele úředně ověřen. Toto ustanovení je ustanovením zvláštním v souvislosti s požadavkem formy plné moci k založení společnosti s ručením omezeným a uplatní se tedy přednostně před § 441 odst. 2 in fine NOZ.
Ministerstvo spravedlnosti v Pracovní verzi návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník také reflektovalo problematiku § 441 a navrhlo jeho doplnění, neboť se v praxi při aplikaci poslední věty § 441 odst. 2 NOZ objevovaly nejasnosti. Ustanovení § 441 NOZ bylo problematické zejména v oblasti práva obchodních korporací díky tomu, že nebylo zřejmé, jaké důsledky by mělo nedodržení zákonem požadované formy plné moci. Otázka byla často řešena v souvislosti se zahraničními společníky kapitálových společností, jelikož bylo nejasné, zda k účasti na valné hromadě má mít zmocněnec společníka plnou moc ve formě notářského zápisu. Měl-li být tedy notářský zápis podkladem pro zápis do veřejného rejstříku, notář poučil účastníky o nesplnění podkladů pro sepsání notářského zápisu a byl sepsán notářem jen v případě, bylo-li to účastníky požadováno. Otázkou však bylo, zda takovýto zápis do veřejného rejstříku bude proveden. Docházelo zde tedy ke střetu staré a nové právní úpravy a bylo odkazováno na přechodná ustanovení NOZ, konkrétně § 3028 odst. 3: „Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy…“[2]
Dále jako ne zcela jednoznačný se jevil požadavek na formu plné moci k rozhodnutí jediného společníka. Uvedenou problematikou se již zabývala Expertní skupina Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti ve svém výkladovém stanovisku. … „Pokud jde o plnou moc k rozhodnutí za jediného společníka, jde o plnou moc k právnímu jednání. Toto právní jednání nahrazuje hlasování společníka na valné hromadě a jediný společník vykonává působnost valné hromady. Z tohoto důvodu lze z účelu právní úpravy dovozovat, že na plnou moc k přijetí rozhodnutí za jediného společníka je třeba aplikovat spíše analogicky pravidla pro plnou moc k zastoupení na valné hromadě, než pro plnou moc k právním jednáním.“[3] Stanovisko se však nezaobírá skutečností, jak postupovat v případě, jde-li o věc, která není v působnosti valné hromady. Závěry stanoviska ovšem nejsou právně závazné a tudíž až do vydání Usnesení panovala značná nejistota v souvislosti s výkladem ustanovení § 441 odst. 2 in fine NOZ. Přestože Usnesení Nejvyššího soudu vyhovělo praktickým námitkám ohledně interpretace ust. § 441 odst. 2 in fine NOZ, tak se stalo terčem kritiky, a to i ze strany Ministerstva spravedlnosti, které prohlásilo, že Nejvyšší soud prolomil text občanského zákoníku a sporný paragraf vyložil v rozporu se zákonem.
Pokud bychom odpustili od vyjádření Ministerstva spravedlnosti, tak vydání Usnesení přineslo nový výklad ust. § 441 odst. 2 in fine NOZ a tím ukončilo nejasnosti ohledně formy plné moci udělené k právnímu jednání. Vzhledem ke skutečnosti, že při stávajícím výkladu tohoto ustanovení vyžadovala plná moc formu notářského zápisu, odpadnou tak díky výkladu Nejvyššího soudu komplikace („zbytečné“ náklady), které pociťovali zejména zahraniční společníci.
Mgr. Aneta Matoušková
[1] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014
[2] § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
[3] Výkladové stanovisko Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti – k formě plné moci k zastoupení před orgánem právnické osoby a k rozhodování jediného společníka