Cílem vyhlášky je dle důvodové zprávy zajistit zaměstnancům dostatečnou finanční kompenzaci v případech, kdy je zaměstnavatel vyšle na zahraniční pracovní cestu a v této souvislosti jim vzniknou výdaje na stravování, a prostřednictvím stanovení základních sazeb pro jednotlivé země zohlednit rozdílné cenové hladiny v příslušných destinacích v návaznosti na ceny jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování.
Částky stanovené vyhláškou mají za úkol pokrýt zvýšené náklady zaměstnanců na zajištění jejich běžné celodenní stravy při pracovních cestách v zahraničí ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy, resp. první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky, neboť v uvedených zemích jde většinou o limitovaný počet vybraných stravovacích zařízení, zpravidla pouze hotelových restaurací, kde je možné se stravovat bezpečně.
Návrhy úpravy výše sazeb připravuje Ministerstvo zahraničních věcí na základě podkladů a konzultací s českými zastupitelskými úřady v zahraničí, jejichž pracovníci jsou bezprostředně seznámeni s aktuální cenovou hladinou ve veřejném stravování v místě svého působení. Ministerstvo financí při zpracování podkladů přihlíží rovněž k údajům mezinárodních institucí a navrhované změny jsou informativně porovnávány s obdobnými předpisy vybraných států EU. Ministerstvo financí má rovněž možnost upravit sazby v mimořádném termínu při změně kurzu, případně při změně cen v příslušné zemi.
Zahraniční stravné má zaměstnanci umožnit stravování v zahraničí, poskytuje se tak na celou dobu trvání zahraniční pracovní cesty, a to bez ohledu na to, zda má zaměstnanec práci rozvrženu na všechny dny trvání zahraniční pracovní cesty, či nikoliv. Mezi výjimky poskytování stravného v zahraničí patří přerušení zahraniční pracovní cesty na žádost zaměstnance, popř. doba návštěvy člena rodiny. Počet těchto výjimek není zaměstnavatel oprávněn rozšiřovat.
Zaměstnavatel nesmí stravné snížit pod zákonné limity a musí jej poskytovat alespoň ve výši 75 % (popř. 50 % u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby) stanovené základní sazby.
Zahraniční stravné se neposkytuje, trvá-li doba strávená mimo území ČR méně než 1 hodinu. Dobou rozhodnou je přechod státní hranice ČR, v případě letecké dopravy se za dobu přechodu státní hranice ČR rozumí doba odletu z ČR a doba příletu do ČR.
Zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši základní sazby, jestliže doba strávená mimo území ČR trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin; v případě, že tato doba trvá déle než 12 hodin a nejvýše 18 hodin, poskytuje se zahraniční stravné ve výši 2/3 základní sazby, a ve výši 1/3 základní sazby v případě, že tato doba trvá 12 hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu.
Další podmínky týkající se poskytování zahraničního stravného obsahuje především ust. § 170 zákoníku práce.
Mgr. Tereza Kollárová