1. Problematika právního postavení příjemců dotace
1.1. Většina současných problémů, které se vyskytují ve vztazích mezi poskytovatelem a příjemcem podpory ze SF EU, má svůj původ ve dvou základních bodech, které nebyly s dostatečnou důsledností vyřešeny ještě před čerpáním prostředků z evropských dotací. Jedná se o:
a) směšování a naprosto nedostatečné rozlišení postavení poskytovatele dotace a Řídicího orgánu ve vztahu k příjemci dotace;
b) nedostatečné promítnutí práv a povinností Řídicího orgánu podle Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (článek 60) („Nařízení“) do postavení poskytovatele dotace podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech („rozpočtová pravidla“).
1.2. Nedostatečná a zcela nejasně formulovaná úprava postavení poskytovatele dotace v rozpočtových pravidlech ruku v ruce s naprosto nedostatečnou (a nyní Ústavním soudem zjištěnou protiústavní) úpravou práv příjemce přinesla do vztahu mezi poskytovatelem a příjemcem dotace takovou míru právní nejistoty, že řada sporů nemůže skončit jinde, než před soudem.
1.3. Řídicí orgány tak na jedné straně čelí tlaku EU a Auditního orgánu, aby řádně plnily své funkce ve smyslu Nařízení, na druhé straně se v důsledku toho jako poskytovatelé dotací uchylují ke krokům, které však nejsou rozpočtovými pravidly dostatečně upraveny, tj. chybí pro ně dostatečný a jasný právní základ. Tento neúnosný stav se snažila napravit až novela rozpočtových pravidel, účinná od 20. 2. 2015, která se však použije až na rozhodnutí o poskytnutí dotace vydaná po tomto datu a která stejně neřeší sporné otázky ve všech svých důsledcích.
2. Sporné kroky
2.1. Mezi nejproblematičtější kroky poskytovatelů dotace patří bezesporu akty směřující ke krácení resp. snížení dotace, aniž by ve věci bylo vydáno řádné správní rozhodnutí. Rozpočtová pravidla ve svém § 14e umožňují poskytovateli nevyplatit část dotace, pokud se domnívá, že příjemce porušil pravidla pro zadávání veřejných zakázek. Někteří poskytovatelé se však dopouštějí právně problematických kroků, kdy zmíněné ustanovení využívají ke konečnému snížení dotace (nikoli pouze k dočasnému pozastavení její výplaty, jak již několikrát judikoval Nejvyšší správní soud a naposledy též Ústavní soud). Jestliže konečné rozhodnutí o sankci náleží pouze příslušnému finančnímu orgánu, a to v podobě rozhodnutí o odvodu za prokázané porušení rozpočtové kázně, je nutno připustit stále sílící názor, že suplování kompetence finančního úřadu ze strany poskytovatele dotace může být považováno za rozhodování nezákonné, ne-li dokonce nicotné.
3. Současný stav sporů
3.1. Někteří příjemci dotací, kterým byla dotace snížena resp. krácena rozhodnutím poskytovatele (až již ve formě jakýchsi oznámení, či dokonce mailových sdělení), podali přes existenci § 14e (zejména v něm obsaženou výluku ze soudního přezkumu) proti poskytovatelům dotace žalobu, směřující k prohlášení nezákonnosti resp. nicotnosti takových rozhodnutí, případně k odstranění nezákonného zásahu či nečinnosti. Příslušné soudy v první instanci zpravidla řízení o podaných žalobách přerušily, neboť se rozhodly vyčkat posouzení ústavnosti § 14e Ústavním soudem. Ten ve svém Nálezu ze dne 16. 6. 2015 prohlásil rozpor § 14e s ústavním pořádkem, a to v části, která neumožňovala soudní přezkum postupu poskytovatele dotace při nevyplacení části dotace. Nález tak umožnil, aby přerušená soudní řízení mohla pokračovat.
3.2. V prvních řízeních o žalobách zatím např. Městský soud v Praze vyslovil názor, že postup poskytovatele dotace podle § 14e nebude posuzovat jako nečinnost, pravděpodobně ani jako nezákonný zásah, nýbrž se kloní k závěru, že jde o správní rozhodnutí v materiálním pojetí. V dalších řízení o jednotlivých žalobách bude tedy předmětem zejména posouzení zákonnosti vydaných oznámení podle § 14e, resp. jejich případné nicotnosti.
4. Ti, co žaloby nepodali
4.1. Velká skupina příjemců se proti postupu poskytovatelů dotace podle § 14e nebránila žalobou, neboť vzala za směrodatnou soudní výluku obsaženou v tomto ustanovení. V této souvislosti vzniká otázka, zda by Nález Ústavního soudu mohl přinést navrácení lhůty k podání správní žaloby; právní teorie v tomto ohledu mlčí, přestože negativní závěr k této otázce přináší zjevně odepření spravedlnosti těm, kteří se řídili zákonným ustanovením, které bylo následně shledáno jako protiústavní. Pokud by byla vůbec připuštěna „dodatečná“ žaloba, pak lze uvažovat o možné lhůtě pro její podání v průběhu maximálně 2 měsíců od zveřejnění Nálezu ve Sbírce zákonů, tj. do 23. 9. 2015.
4.2. Pokud bychom připustili, že oznámení či rozhodnutí o snížení, krácení či konečném nevyplacení dotace nemohl učinit poskytovatel, ale musel tak učinit pouze příslušný finanční úřad v daňovém řízení, lze uvažovat o nicotnosti takových aktů učiněných na základě § 14e, který umožňuje pouhé dočasné pozastavení výplaty dotace, nikoli její konečné odnětí resp. snížení. Pokud vydá rozhodnutí správní orgán, aniž by k tomu byl věcně příslušný, pak lze na takové rozhodnutí pohlížet jako na nicotné ve smyslu § 77 odst. 1 správního řádu; takovou nicotnost je povinen posoudit správní orgán nadřízený orgánu, který rozhodnutí vydal (v případě ústředních orgánů by mohlo jít o vedoucího tohoto orgánu, analogicky jako při rozhodování o rozkladu). Dotčený příjemce dotace samozřejmě může podat podnět k prohlášení nicotnosti ve smyslu § 78 odst. 1 správního řádu.
JUDr. Karel Zuska