Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1876/2024 jasně vymezil metodiku, kterou mají soudy aplikovat při posuzování nároků zaměstnavatele na náhradu škody způsobené schodkem na svěřených hodnotách. V projednávaném případě šlo o odcizení hotovosti třetí osobou, za kterou zaměstnanec nesl hmotnou odpovědnost.
Soud zdůraznil, že samotné odcizení svěřených hodnot třetí osobou nezbavuje zaměstnance povinnosti nahradit schodek. Zproštění odpovědnosti je možné jen tehdy, pokud zaměstnanec prokáže, že schodek vznikl bez jeho zavinění – typicky v situaci, kdy pachatel vloupání vytvoří okolnosti, které zaměstnanci objektivně znemožní se svěřenými hodnotami nakládat či je chránit.
Nejprve je nutné hodnotit, zda zaměstnanec svým jednáním či opomenutím nevytvořil podmínky umožňující vznik škody. Typicky jde o případy, kdy svěřené hodnoty neuloží na bezpečném místě, ponechá je nezajištěné nebo jinak poruší povinnost chránit majetek zaměstnavatele (§ 301 písm. d) zákoníku práce). Pokud by ke škodě bez tohoto porušení vůbec nedošlo, nepřichází v úvahu ani částečné zproštění odpovědnosti. Posouzení závisí na rozsahu porušení a jeho příčinné souvislosti se vznikem schodku.
Soud může přiměřeně snížit výši náhrady škody s ohledem na individuální okolnosti případu, zejména na formu a míru zavinění zaměstnance a okolnosti vzniku škody (§ 264 zákoníku práce). Nejvyšší soud však uvedl, že:
- soud musí nejprve stanovit, zda a v jakém rozsahu se zaměstnanec zprostil odpovědnosti;
- teprve následně lze zvažovat moderaci náhrady škody;
- stejné skutkové okolnosti nelze použít současně jako důvod pro zproštění i pro moderaci – oba instituty je nutné aplikovat odděleně
Nelze však vyloučit, že určité vnější okolnosti, které samy o sobě nevedou ke zproštění odpovědnosti, mohou mít význam pro posouzení míry zavinění zaměstnance a mohou být zohledněny právě při moderaci.
V posuzovaném případě odvolací soud uzavřel, že zaměstnankyně svým jednáním zásadním způsobem umožnila pachatelům zmocnit se hotovosti, a proto nemohla být zproštěna odpovědnosti. Současně však vzal v úvahu, že pachatelé použili originální klíče a odemkli dvoje dveře – okolnost, na níž se zaměstnankyně nepodílela. Ta měla dopad na posouzení míry jejího zavinění a mohla být relevantní pro přiměřené snížení výše náhrady škody.
Rozsudek přináší významný výklad k rozlišení mezi zproštěním odpovědnosti a moderací náhrady škody a potvrzuje, že oba instituty je třeba aplikovat systematicky, odděleně a v souladu s jejich účelem.