Zákon se mimo jiné dotkl i znění zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“). Před nabytím účinnosti zákona platilo, že dle ustanovení § 98 odst. 1 insolvenčního zákona, má dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, povinnost podat dlužnický insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o tom, že naplňuje znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 insolvenčního zákona. Tuto povinnost pak má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku, přičemž to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik.
Zákon proto pamatuje na situace, kdy se v důsledku přijatých mimořádných opatření během pandemie mohly podnikatelské subjekty dostat do stavu přechodného faktického úpadku, který by po rozvolnění přijatých opatření a odpadnutí příčin úpadku měly být schopny odvrátit právě tím, že se celkový chod společnosti vrátí do normálního režimu a podaří se obnovit a restartovat podnikání. Striktní trvání na požadavku uvedeném v ustanovení § 98 odst. 1 insolvenčního zákona by proto za současné situace bylo velmi přísné a neúčelné.
Proto zákon ve svém ustanovení § 12 zavádí, že ustanovení § 98 odst. 1 věta první insolvenčního zákona se nepoužije v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy od 24. dubna 2020) do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii. Tato výjimka z povinnosti dle ustanovení § 98 odst. 1 insolvenčního zákona se však nevztahuje na podnikatelské subjekty, jejichž úpadek nastal již před přijetím mimořádného opatření při epidemii, nebo pokud úpadek nebyl převážně způsoben v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii, která by dlužníku znemožňovala nebo podstatně ztěžovala plnit své peněžité závazky. Jinak řečeno, uvedené ustanovení zákona se netýká osob, k jejichž úpadku by došlo bez ohledu na vypuknutí pandemie a přijatá mimořádná opatření, proto bude vždy nutné pečlivě posuzovat, kdy úpadek nastal a jaké byly jeho příčiny.
Uvedená úleva je časově omezená, neboť zákon v ustanovení § 12 odst. 2 stanovuje, že bez ohledu na dobu trvání mimořádného opatření při epidemii opatření uvedené v předchozím odstavci zanikne nejpozději dne 31. prosince 2020. To znamená, že bez ohledu na stav pandemie a zavedená mimořádná opatření k poslednímu dni roku 2020 budou dlužníci opět od 1. ledna 2021 podléhat povinnosti dle ustanovení § 98 odst. 1 insolvenčního zákona v plném rozsahu.
JUDr. Aneta Břeská
Advokátní koncipient
HOLEC, ZUSKA & Partneři