Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2025, č. j. 8 As 85/2025‑68, ve věci práva na informace
Nejvyšší správní soud posuzoval oprávněnost odepření informací a ve svém rozhodnutí akcentoval požadavky na přezkoumatelnost správního rozhodnutí a správnou aplikaci testu proporcionality při uplatňování výjimek z informační povinnosti.
Těžištěm rozhodnutí je potvrzení závěru, že vady odůvodnění správního rozhodnutí – zde zejména nedostatečné odůvodnění výjimek z povinnosti poskytnout požadované informace – nelze v soudním přezkumu zhojit dodatečnou argumentací. NSS navazuje na svou ustálenou judikaturu, podle níž lze zákonnost správního rozhodnutí posuzovat výlučně skrze jeho odůvodnění, nikoli prostřednictvím následných procesních podání či doplňování chybějících důvodů v soudním řízení. Nově formulované argumenty tak nemohou obstát jako kasační důvody, pokud nebyly nosnými důvody správního rozhodnutí a nebyly tudíž předmětem přezkumu správního soudu.
Rozsudek dále potvrzuje, že test proporcionality musí být konstruován od omezovaného práva, tj. práva na informace. V rámci testu proporcionality (kritéria vhodnosti a potřebnosti) je nutno zkoumat, zda je omezení tohoto práva způsobilé a nezbytné k ochraně legitimního cíle (zde ochrany obchodního tajemství či rovnosti účastníků řízení). NSS výslovně zdůrazňuje, že právě ve fázi „potřebnosti“ se typicky nabízí méně omezující alternativy, zejména částečné zpřístupnění informací (redakce, začernění), které umožňuje chránit obchodní tajemství při menším zásahu do práva na informace. Opačně pojatý test proporcionality činí úvahy správního orgánu nepřezkoumatelnými.
Rozsudek tak jednoznačně brojí proti paušálním odepřením informací. Výjimky z informační povinnosti – zejména z důvodu ochrany obchodního tajemství či rovnosti účastníků řízení – musí být konkrétně, individualizovaně a přezkoumatelně odůvodněny ve vztahu k jednotlivým okruhům požadovaných informací.