V usnesení ze dne 7. 11. 2024, sp. zn. 20 Cdo 1211/2024, poskytl Nejvyšší soud odpověď na doposud nevyřešenou otázku, zda je možné z nezabavitelného minima, které jako jediné povinnému zůstalo po provedení srážek z jeho mzdy, po uspoření části tohoto nezabavitelného minima i toto uspořené aktivum následně povinnému zabavit, resp. strhnout v exekuci.
Exekuce na majetek povinného byla vedena od roku 2013 za účelem vymožení pohledávky ve výši 262 349,71 Kč s příslušenstvím. Exekučním příkazem z roku 2016 k provedení exekuce přikázáním pohledávky byla postižena pohledávka, kterou měl povinný vůči společnosti Generali penzijní společnost, a. s. Pohledávka existovala z titulu nároku na plnění ze smlouvy o penzijním připojištění uzavřené v roce 2007.
Povinný namítal, že prostředky na účtu penzijní společnosti nepodléhají exekuci, protože příspěvky na tento účet byly prováděny z nezabavitelné části jeho mzdy. Soudy, včetně Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, tuto argumentaci neuznaly. Odkázaly na ust. § 303 odst. 1 a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a uzavřely, že pohledávky vůči penzijní společnosti nepředstavují nezabavitelnou část mzdy. Zákonná ochrana totiž „neslouží k tvorbě úspor povinným po řadu let, jak je tomu v daném případě, do budoucna“.
Nejvyšší soud tedy v usnesení zdůraznil, že smyslem ochrany nezabavitelnosti mzdy je zajistit uspokojování nezbytných potřeb povinného a jím vyživovaných osob. Tato ochrana není určena pro tvorbu dlouhodobých úspor povinným (spoření na důchod), jak tomu bylo v případě pohledávek z penzijního připojištění.
Dále dovolací soud připomněl, že podle zákona zahrnuje penzijní připojištění nejen peněžní prostředky od povinného, ale také příspěvky státu, třetích osob (typicky zaměstnavatelů) a výnosy z těchto prostředků. Pro zajímavost, v případě povinného bylo v roce 2022 na jeho účtu evidováno 384 000 Kč vlastních příspěvků, 267 316 Kč příspěvků zaměstnavatele, 31 270 Kč od státu a 45 778,14 Kč výnosů (tedy částky značně ulehčující vymožení exekuované pohledávky).
Také s ohledem na způsob, jakým byly prostředky naspořeny Nejvyšší soud potvrdil, že pohledávka, která zahrnuje nejen úspory povinného, ale také příspěvky státu, zaměstnavatele a výnosy z připojištění, nepodléhá stejné ochraně jako nezabavitelnost mezd (vyjma trojnásobku životního minima fyzické osoby podle § 304b odst. 1 občanského soudního řádu).
Lze tedy shrnout, že podle usnesení Nejvyšší soudu je nutné sledovat účel zákonné úpravy, přičemž v případě nezabavitelné části mzdy je rozhodné, že tato má chránit základní životní potřeby povinného a jeho rodiny, nikoli být zdrojem pro dlouhodobé úspory, které vložením do penzijního fondu ztrácejí svou původní povahu (a tím i ochranu).