Podle uvedeného rozsudku právo ochranných známek a právo nekalé soutěže jsou právní úpravy stejné právní síly, kdy každou z těchto právních úprav je nutno posuzovat samostatně. Při posuzování případného střetu obou právních úprav je pak nezbytné vycházet zejména z jejich vzájemného působení a doplňování se v kladném i záporném smyslu – komplementarity.
Na základě tohoto přístupu a závěrů lze dojít k závěru, že užití zapsané ochranné známky může být považováno za nekalosoutěžní jednání (jednání proti dobrým mravům soutěže) s možností obrany dotčeného subjektu. Konkrétně se na vzájemný vztah těchto dvou úprav nahlíží tak, že pokud vlastník starší ochranné známky využívá svého práva k ochranné známce v hospodářském styku v rozporu s dobrými mravy soutěže takovým způsobem, že jeho jednání je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům, je možné mu kumulativně uložit zdržovací povinnost ve vztahu k jeho ochranné známce, stejně jako povinnost zaplatit přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.