Prezentace přinesla aktuální shrnutí problematiky postavení poskytovatele a příjemce dotace tak, jak je upraven právními předpisy (zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů), a to mj. i ve vztahu k dotacím z fondů EU. Zároveň upozornila na změnu právní úpravy, kterou přinesla novela rozpočtových pravidel účinná od února letošního roku, a její přínos v rámci určitého posílení právní jistoty příjemce dotace při řešení sporů o plnění dotačních podmínek.
Prezentace zdůraznila dosavadní naprosto nejasnou právní úpravu procesu „odebrání“ již vyplacené dotace s tím, že až novela rozpočtových pravidel zcela jednoznačně podrobuje tento proces postupu podle daňového řádu a vedle toho zavádí i institut dobrovolného vrácení dotace či její části.
Dosavadní praxe NSS jednoznačně požaduje, aby v „řízení o odebrání dotace“ resp. odvodu byl respektován princip proporcionality zásahu, tedy přiměřenost „sankce“ ve vztahu k závažnosti porušení povinnosti příjemce, a to i tehdy, pokud právní titul k vyplacení dotace výslovně nestanoví, že jde o méně závažné porušení. Judikatura nejvyššího správního soudu konstantně zdůrazňuje, že při stanovení odvodu je třeba zvažovat okolnosti konkrétního porušení a posuzovat, zda je dán důvod k odvodu v plné výši či k odvodu odpovídajícímu závažnosti daného pochybení.
Podstatná pasáž prezentace pak byla věnována „velmi sporné povaze“ § 14e rozpočtových pravidel a dosavadní rozhodovací praxi v této otázce. Byly zmíněny případy rozsudků NSS č.j. 9 As 132/2013-87 (VŠB-TU Ostrava), dále č.j. 9 Afs 107/20013-26 (Fyziologický ústav AV ČR) apod.
Významným mezníkem bylo vydání usnesení NSS ze dne 30.5.2014, č.j. 2 As 12/2014-45 (VŠB-TU Ostrava), kterým byl podán návrh Ústavnímu soudu na zrušení výluky soudního přezkumu obsažené v § 14e. Nejvyšší správní soud k předmětnému ustanovení § 14e rozpočtových pravidel zaujímá postoj, že je v zákoně zařazeno nesystémově. Dovoluje poskytovateli dotace, aby předtím, než budou opatřena objektivní zjištění o porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu EU (nebo dokonce zcela bez nich), zastavil výplatu dotaci již pravomocně přiznané. NSS shledává tuto úpravu insuficientní v tom, že neobsahuje žádné časové omezení účinků tohoto opatření, které podle svého smyslu nepochybně je opatřením toliko předběžným a dočasným. V krajním případě pouhá domněnka poskytovatele dotace (nepodložená objektivními zjištěními), že došlo k porušení pravidel, povede k zablokování vyplacení části dotace na neurčito, aniž by příjemce dotace měl k dispozici právní prostředky ochrany. Okamžikem pravomocného rozhodnutí o přidělení dotace vzniká nárok na její čerpání v souladu s jejím předpokládaným účelem.
Prezentace dále poukázala na rozdílnost přístupu některých senátů NSS k dané věci. Např. rozsudek NSS č.j. 8 Ans 4/21013-44 považuje opatření podle § 14e rozpočtových pravidel za „rozhodnutí v materiálním smyslu“, a proto je opatření o krácení dotace aktem ve věci samé. Pokud však takové rozhodnutí nesplňuje zákonné požadavky, lze se domáhat vydání řádného rozhodnutí cestou žaloby na ochranu proti nečinnosti.
Současná judikatura však nevylučuje ani tzv. zásahové žaloby podle § 82 a násl. soudního řádu správního, neboť nevyplacení dotace bez zákonného důvodu může být podle okolností považováno i za nezákonný zásah poskytovatele dotace v postavení správního orgánu.
V závěru prezentace JUDr. Mikeš připustil, že i Nejvyšší správní soud v současné době vyčkává na rozhodnutí Ústavního soudu ohledně podaného návrhu, případně by musel ve věci rozhodnout rozšířený senát NSS.
JUDr. Karel Zuska