Ústavní soud shora uvedeným nálezem shledal, že výluka ze soudního přezkumu, která byla v období od 30. 12. 2011 do 19. 2. 2015 zakotvená v ust. § 14e odst. 4 Rozpočtových pravidel, byla protiústavní, a to předně pro rozpor s čl. 1 odst. 1 Ústavy, který garantuje zachovávání základních principů materiálního právního státu, a to ochrany právní jistoty, zákazu arbitrárnosti a přístupu k soudu. Přitom pozastavení výplaty části dotace podle ust. § 14e Rozpočtových pravidel je zásahem do legitimního očekávání příjemce na nabytí majetku, tedy zásahem do práva na ochranu majetku a vlastnického práva, zakotveného v čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, a proto jeho soudní přezkum nelze podle čl. 36 odst. 2 Listiny vyloučit. S ohledem na novelizaci posuzovaného ustanovení Ústavní soud toto ustanovení sice nezrušil, ale vyslovil, že orgány veřejné moci (tudíž i správní orgány a soudy) jsou povinny důsledky shledané protiústavnosti pomítnout do své rozhodovací praxe a tudíž při řešení konkrétních případů ust. § 14e odst. 4 Rozpočtových pravidel (ve znění účinném do 19. 2. 2015), ve slovech „a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání“ neaplikovat.
V odůvodnění svého nálezu se Ústavní soud vyjádřil mj. k postupu poskytovatele dotace podle ust. § 14e Rozpočtových pravidel, podle kterého poskytovatel dotace může na základě své domněnky o porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek pozastavit výplatu dotace a v návaznosti na to informuje příslušný finanční úřad o svých zjištěních, který v návaznosti na to zahájí u příjemce dotace daňovou kontrolu. V závislosti na jejím výsledku přichází v úvahu více eventualit. Přitom Ústavní soud zejm. zdůraznil, že také v případě, že finanční úřad shledá porušení rozpočtové kázně a vyměří za něj rozhodnutím odvod, tak přestože je takové rozhodnutí soudně přezkoumatelné, soud nebude žádným způsobem hodnotit důvodnost pozastavení čerpání dotace podle § 14e Rozpočtových pravidel, ale bude jen posuzovat zákonnost napadeného platebního výměru. Uvedené znamená, že vůbec nedoje k posouzení, zda pozastavení čerpání dotace proběhlo zákonným způsobem. To však není podle Ústavního soudu přípustné, neboť výluka ze soudního přezkumu nesmí „v demokratickém právním státě, který má povinnost chránit legitimní očekávání jednotlivců, jejich právní jistotu a základní práva před arbitrárností postupu státních orgánů,“ vést k tomu, že „případný arbitrární, svévolný či dokonce šikanózní postup poskytovatele dotace nebude relevantně pojmenován ani nijak sankcionován.“ Ústavní soud dodal, že přístup k soudu je prevencí i následnou ochranou před případnou svévolí poskytovatele, zneužitím správního uvážení či před postupem v rozporu se zákazem arbitrárnosti, apod.
Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu dále připomněl, že ochrany požívá i legitimní očekávání příjemce, a uvedl, že postup podle ust. § 14e Rozpočtových pravidel je způsobilý do legitimního očekávání příjemce dotace zasáhnout. Pokud totiž příjemce dotace dodrží veškeré podmínky pro poskytnutí dotace, pak mu vzniká legitimní očekávání, že mu bude celá dotace poskytnuta. Příjemce dotace má doslova „vymahatelnou pohledávku“ na vyplacení dotace při splnění daných podmínek. Nevyplacení dotace, resp. rozhodnutí o pozastavení čerpání dotace představuje zásah do legitimního očekávání příjemce, že mu bude z titulu této pohledávky plněno. Navíc prodlení v čerpání finančních prostředků z přiznané dotace způsobené státem může být vážným zásahem do majetkových práv příjemce, neboť může vyvolat dodatečné finanční náklady či vést dokonce i ke zmaření celé plánované investice. Vzhledem k tomu také v důsledku pozastavení čerpání dotace zpravidla dojde k zásahu do majetku příjemce tím, že mu bude způsobena majetková škoda. Jestliže z důvodu pouhé nedůvodné domněnky na straně poskytovatele dojde k pozastavení výplaty části dotace, je takovýto postup zásahem do legitimního očekávání příjemce, že mu bude celá dotace vyplacena a bude ji moci použít na stanovený účel. Porušení tohoto legitimního očekávání je zásahem jak do právní jistoty příjemce, tak do jeho práva na ochranu majetku.
Lze shrnout, že Ústavní soud shora citovaným nálezem prolomil výluku ze soudního přezkumu ve věcech dle § 14e Rozpočtových pravidel, čímž otevřel cestu správním žalobám proti poskytovatelům dotací, resp. umožnil průchod četným, již probíhajícím soudním sporům v uvedených věcech. Přitom dal za pravdu názorům mnohých příjemců dotací, resp. jejich právních zástupců, zejména, že opatření dle ust. § 14e Rozpočtových pravidel má toliko dočasný charakter, jeho podkladem je pouhá domněnka poskytovatele dotace, pročež je třeba věc postoupit finančnímu úřadu k řádnému rozhodnutí, které je pak soudně přezkoumatelné.
Mgr. Jan Dudák, advokátní koncipient
AK HOLEC, ZUSKA & Partneři