Princip smluvní volnosti stran samozřejmě obecně nezakazuje učinit individuální ujednání s konkrétními zaměstnanci. Při takovémto postupu je však nutno respektovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace. § 16 nového zákoníku práce stanoví, že zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. Proto je při sjednávání nestandardních podmínek a nároků v rámci smluvní volnosti nutno vždy uvážit, zda přiznáním určitého práva či nároku zaměstnanci nedochází zároveň k jeho neoprávněnému zvýhodnění na úkor jiného zaměstnance či skupiny zaměstnanců. V opačném případě by se totiž dotčení zaměstnanci mohli domáhat ochrany před touto diskriminací např. žalobou na přiznání určitého nároku, na náhradu škody apod. Není bez zajímavosti, že nový zákoník práce předpokládá ve svém § 17 vydání zvláštního antidiskriminačního zákona, který má blíže upravit právní prostředky ochrany před diskriminací; protože však zákon zatím nebyl schválen a jeho schválení asi nelze ani v nejbližší době očekávat, bude nutno si prozatím vystačit s dosavadními právními prostředky ochrany, jak je nabízí zákoník práce.
JUDr. Karel Zuska
AK HOLEC, ZUSKA & Partneři