Takovým právním předpisem je zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), který stanovuje, že auditorskou společnost nebo statutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet určí nejvyšší orgán právnické osoby, kterým je například v kapitálových společnostech valná hromada. Velmi obvyklou situací je určení auditora pro další účetní období na řádné valné hromadě společnosti, na které bývá mj. schvalována účetní závěrka za předchozí účetní období.
Co když ale kapitálová společnost v okamžiku konání řádné valné hromady ještě nemá vybraného auditora pro další účetní období nebo jej nemá možnost určit z jakéhokoliv jiného důvodu? Pokud bude kapitálová společnost pátrat v právních předpisech po lhůtě, ve které musí tuto svou povinnost splnit, tak ji nenajde. Zákon o auditorech ani žádný jiný právní předpis totiž lhůtu, ve které má být auditor určen, nestanoví.
Vzhledem k postupům a procedurám, které se na ověření účetní závěrky ze strany auditora aplikují (např. účast na fyzických inventurách), a vzhledem k zákonnému požadavku nejdříve určit auditora nejvyšším orgánem, s kterým je až následně osoba, která je oprávněna právně jednat za účetní jednotku, oprávněna uzavřít smlouvu o povinném auditu, lze však dojít k závěru, že by auditor měl být určen před koncem účetního období, za které bude účetní závěrka auditorem ověřovaná. Při pozdějším určení auditora, které je nesporně možné, se však účetní jednotka zbytečně vystavuje riziku, že vyhotovená zpráva auditora bude obsahovat výhradu z důvodu omezení rozsahu jeho činnosti.
Mgr. Michaela Langerová
advokátní koncipientka