Nejvyšší soud se ve svém usnesení ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. 27 Cdo 3120/2023, zabýval aktivní žalobní legitimace společníka společnosti s ručením omezeným, který se domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Nižší soudy totiž zpochybnily jeho aktivní legitimaci (postavení společníka) s odůvodněním, že smlouva o převodu podílu, na jejímž základě měl navrhovatel nabýt postavení společníka, neměla obsahovat úřední ověření podpisu a měla tak být stižena důvodem absolutní neplatnosti.
Podstatnou právní otázkou v projednávané věci bylo, zda se navrhovatel skutečně stal společníkem na základě smlouvy o převodu podílu, kdy podpisy navrhovatele na smlouvě ověřil advokát, který zároveň zastupoval druhou smluvní stranu – převodce podílu. Nižší soudy dovodily absolutní neplatnost smlouvy pro nesplnění požadavku na úředně ověřený podpis, přičemž argumentovaly tím, že ověřující advokát nebyl nestranný.
Nejvyšší soud se však s touto interpretací neztotožnil, rozhodnutí nižších soudů zrušil a věc vrátil k novému projednání. Zdůraznil, že prohlášení advokáta o pravosti podpisu může nahradit úředně ověřený podpis, pokud splňuje všechny náležitosti dle § 25a odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Zároveň konstatoval, že právní úprava nestanoví obecnou podmínku nestrannosti advokáta provádějícího ověření podpisu a že takovou podmínku nelze dovodit ani z dosavadní judikatury. Dále uvedl, že ze samotného rozhodného znění § 25a odst. 1 zákona o advokacii je zjevné, že zákonodárce vycházel z toho, že prohlášení o pravosti podpisu bude činit advokát, který poskytuje v dané věci právní služby (viz předpoklad „pokud advokát listinu sám sepsal“), jejichž standardní součástí je i zastupování klienta.
K otázce absolutní neplatnosti Nejvyšší soud uvedl, že samotná absence úředně ověřeného podpisu není důvodem pro absolutní neplatnost smlouvy. Smyslem a účelem požadavku na legalizaci podpisu stran smlouvy o převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným (jenž není představován kmenovým listem) je zajištění vyšší míry právní jistoty jak společnosti, tak i ostatních společníků, o tom, jaký podíl je převáděn, kdo jej převádí a kdo je nabyvatelem podílu. Obecně sice platí, že právní normy chránící právní jistotu třetích osob patří mezi právní normy chránící veřejný pořádek, nicméně při posuzování právních důsledků nedodržení požadavku na legalizaci podpisu smlouvy o převodu podílu nelze přehlédnout, že ochrana společnosti i ostatních společníků je zajištěna již úpravou účinnosti smlouvy vůči společnosti. Dokud není společnosti doručena smlouva s úředně ověřenými podpisy, nestane se nabyvatel společníkem. Není tudíž důvodu sankcionovat absenci úředního ověření podpisu na smlouvě absolutní neplatností pro narušení veřejného pořádku.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu potvrzuje, že podpisy na smlouvě o převodu podílu může ověřit i advokát jedné ze stran a dále také to, že nedodržení požadavku na úředně ověřený podpis automaticky neznamená absolutní neplatnost smlouvy.