A) Porovnání zaměstnanců v různých časových obdobích
Nejvyšší soud potvrdil, že při posuzování rovnosti odměňování za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty podle § 110 odst. 1 zákoníku práce není nutné, aby zaměstnanci vykonávali práci současně. Znamená to, že srovnání lze provést i mezi zaměstnancem a jeho předchůdcem či nástupcem na dané pracovní pozici.
Tento přístup koresponduje i s rozhodnutím Soudního dvora EU ve věci Macarthys, kde bylo konstatováno, že rovnost odměňování mezi muži a ženami platí i tehdy, když nevykonávají práci souběžně. Je však důležité neodhlédnout od toho, že rozdíly v odměně mohou být odůvodněny i jinými faktory, které s diskriminací nijak nesouvisí.
B) Nerovné zacházení při poskytování nenárokových složek mzdy
Nerovné odměňování se může projevit nejen ve výši základní mzdy, ale i v oblasti nenárokových (pobídkových) složek mzdy.
Nerovné zacházení může přitom vyplývat:
- ze samotného vnitřního předpisu zaměstnavatele, pokud stanovuje podmínky pro přiznání těchto složek nesprávně, nebo
- z konkrétního rozhodnutí zaměstnavatele, pokud při hodnocení zaměstnanců uplatňuje tyto podmínky rozdílně.
Důležité je zhodnotit, zda zaměstnanci, kteří splnili podmínky, obdrželi srovnatelnou odměnu, a to bez ohledu na to, zda pracovali ve stejném nebo různém časovém období.
Porušení zásady rovného odměňování může nastat, pokud zaměstnavatel pobídkovou složku odmítne vyplatit z důvodu nesplnění určité podmínky, zatímco jiným zaměstnancům ji přizná, přestože stejnou podmínku také nesplnili.
Lze v tržním prostředí zaměstnavateli upřít možnost nabídnout zaměstnanci, o kterého má eminentní zájem, adekvátní mzdu? Klíčem je správné nastavení pravidel odměňování.
Co z toho plyne pro zaměstnavatele?
Zrevidujte své odměňovací systémy. Prověřte, zda máte jasně a spravedlivě nastavená pravidla nejen pro základní mzdy, ale i pro nenárokové složky. Ujistěte se, že vaše rozhodování je konzistentní a doložitelné – bez ohledu na to, kdy zaměstnanec práci vykonával.