Skutečně v případě dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény, nikoli však v případech ostatních důležitých osobních překážek na straně zaměstnance, přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu (ne mzda samotná, ta se vyplácí pouze za vykonanou práci). Nová právní úprava vychází ze zásady, že po určitou dobu (prvních 14 kalendářních dnů) od vzniku dočasné pracovní neschopnosti bude zaměstnavatel namísto nemocenských dávek poskytovat náhradu mzdy nebo platu. Narozdíl od současné úpravy nemocenských dávek nebude poskytovat zaměstnavatel tuto náhradu mzdy za kalendářní dny, ale pouze za pracovní dny.
Náhrada mzdy nebo platu přísluší ve výši 30 % průměrného výdělku za první 3 dny a ve výši 69 % průměrného výdělku od 4. dne v rámci trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény). Ponechává se na smluvní volnosti nebo rozhodnutí zaměstnavatele, jestli bude zaměstnavatel poskytovat náhradu mzdy ve vyšší částce, maximálně však ve výši průměrného měsíčního čistého výdělku zaměstnance;tato náhrada je považována za tzv. uznatelný náklad zaměstnavatele a není zdanitelným příjmem na straně zaměstnance.
V důsledku toho se pojistné na nemocenské pojištění, jehož poplatníkem je zaměstnavatel, snižuje ze současných 3,3% na 1,4% vyměřovacího základu. Zaměstnavatelé s méně než 26 nemocensky pojištěnými zaměstnanci mají možnost zvolit si zvýšenou sazbu pojistného na nemocenské pojištění, která v roce 2007 bude činit 3,3% z jejich vyměřovacího základu. V případě této volby je zaměstnavatel oprávněn odečítat z pojistného polovinu částky, kterou zúčtoval všem svým zaměstnancům na náhradě mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti.
Anna Bartůňková
Advokátní kancelář HOLEC, ZUSKA & Partneři