Důvod je počátkem i obsahem právního jednání (causa est origo et materia negotii)
Poznání (pochopení) důvodu uzavření smlouvy je klíčové pro pochopení toho, co účastníci skutečně chtěli právně uspořádat. To platí zejména v případech, kdy se (i s časovým odstupem) jedna ze stran domáhá, že smlouva je výsledkem simulovaného právního jednání.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 21 Cdo 3347/2023, nabízí cenné vodítko pro hodnocení platnosti právních jednání a určení, jaké okolnosti jsou klíčové při zkoumání vážnosti vůle účastníků.
Jak rozpoznat (ne)vážnost vůle při uzavření smlouvy?
- Obsah před formou:
Platnost právního jednání nezáleží na tom, jak ho strany formálně označily, ale na jeho skutečném obsahu a pravé povaze. - Vážnost vůle podle okolností:
Právní jednání není učiněno vážně, pokud je z okolností zřejmé, že strana nechtěla způsobit právní účinky, které s takovým jednáním zákon spojuje. - Objektivní znaky vážné vůle:
Existenci vážné vůle lze vyvodit z objektivních okolností – bylo jednání učiněno způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o úmyslu vyvolat právní následky? - Individuální posouzení:
Pokud existují pochybnosti, je nutné hodnotit konkrétní okolnosti případu a jejich vzájemné souvislosti. - Rozhodný okamžik:
Platnost právního jednání se posuzuje k okamžiku jeho učinění, tedy s ohledem na tehdejší okolnosti. - Simulace vs. mentální rezervace:
O neplatnosti smlouvy z důvodu simulace lze uvažovat jen tehdy, pokud ani jedna strana neměla vůli smlouvu skutečně uzavřít. Pokud jedna strana jedná „na oko“, ale druhá chce být smlouvou vázána, nejde o simulaci – vnitřní (nezjevená) výhrada nemá na platnost vliv.
Klíčem k posouzení právního jednání je pochopení jeho skutečného důvodu.
Platí, že causa est origo et materia negotii – tedy „důvod je počátkem i obsahem právního jednání.“ Porozumění motivaci účastníků je zásadní, zejména pokud se zpětně tvrdí, že smlouva je pouze výsledkem simulovaného jednání.