Novinky

Dne 24. ledna 2017 skupina poslanců předložila poslanecké sněmovně návrh novely zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), která má zavést tzv. ošetřovatelskou dovolenou.

Dne 1. 2. 2017 uplynou 4 měsíce od nabytí účinnosti zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“). Mnoho zadavatelů již mělo možnost poprvé projít celým procesem zadávacího řízení, v jehož rámci mohli využít nových institutů, ale i narazit na některé překážky a nejasnosti, které ZZVZ skrývá. Jednou z takových je dle našeho názoru a prvních zkušeností právě i proces vydání rozhodnutí o výběru dodavatele.

Rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu pomalu skládá mozaiku odpovědi na otázku, jaké je skutečné postavení poskytovatele a příjemce dotace. Ve svém rozsudku 6 Afs 2/2016 ze dne  30. listopadu 2016 v rámci řízení o kasační stížnosti potvrdil názor stěžovatele, že pokud se příjemce dotace řídí příslušnými Pravidly pro poskytnutí dotací a využije právo podání „interního opravného prostředku“ (např. námitek) stanoveného v těchto Pravidlech, nemůže tento postup sám o sobě způsobit zmeškání lhůty pro podání správní žaloby.

„Nejen povinnosti, ale i práva zakotvená v dotačních podmínkách, jsou pro všechnystrany závazná a poskytovatel dotace je stanovil v souladu se zákonem. Úprava zakotvenáv rozhodnutí o poskytnutí dotace, či v příručkách, jež jsou jeho součástí, proto musí mítpro příjemce stejné následky jako poučení obsažené v samotném rozhodnutí o pozastavenívýplaty dotace. Nelze po něm spravedlivě požadovat, aby podával žalobu,pokud mu poskytovatel dotace dal možnost, jak rozhodnutí ještě jinak změnit (citace z nejnovějšího rozsudku NSS 6 Afs 2/2006).

Advokátní kancelář HOLEC, ZUSKA & partneři opět získala za výsledky dosažené v roce 2016 ocenění jako doporučovaná advokátní kancelář pro kategorie právo duševního vlastnictví (IP), právo informačních technologií (IT) a pro oblast veřejných zakázek (VZ).

Zejména v souvislosti s projektovým financováním dochází v řadě případů veřejných výzkumných institucí ke zřízení vysoké manažerské pozice, jejímž smyslem a účelem je organizační a obecně manažerské zajištění chodu projektu a která je spojená s vysokou mírou pravomocí a odpovědnosti. I pro takovéto pozice či funkce může být relevantní ustanovení zákoníku práce o možnosti odvolání osoby, která takovou funkci zastává.

Dnem 1. října 2016 nabyl účinnosti zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek („ZZVZ“), který přinesl mnoho významných změn v oblasti veřejného zadávání. Změny se citelně dotýkají všech zadavatelů veřejných zakázek, kteří tak musí nově zahajovaná zadávací řízení podřídit novým pravidlům. Nejinak je tomu v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, kde působí mnoho veřejných zadavatelů z řad veřejných vysokých škol, veřejných výzkumných institucí a dalších subjektů, které jsou povinny nákupy služeb, dodávek nebo stavebních prací realizovat formou zadávacího řízení.

Na úvod přinášíme stručný přehled oblastí nové úpravy veřejného zadávání, které se jich nejvíce dotknou.

Zákonná úprava

Povinnost, aby smlouva, na niž se vztahuje povinnost uveřejnění prostřednictvím registru smluv, byla uzavřena písemně, stanoví ust. § 8 odst. 2 zákona č-. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv; dále jen „Zákon“). Oproti původně předloženému návrhu tohoto Zákona, který ukládal povinnost uveřejnit v registru smluv pouze smlouvy, které byly uzavřeny písemně, došlo v průběhu legislativního procesu k jistému posunu.

Dlouho očekávaná novela zákona č. 130/2002 Sb. vedle přínosů obsahuje několik krajně problematických ustanovení, které mohou způsobit příjemcům i poskytovatelům dotací na výzkum a vývoj značné obtíže

Dne 7. 6. 2016 prezident ČR podepsal dlouho připravovanou novelu zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, kterou poslanci schválili na 44. schůzi dne 15. 4. 2016 jako své usnesení 1179. Novela zákona byla publikována ve sbírce zákonů v částce 72 dne 17. 6. 2016. Nabývá účinnosti 2. 7. 2016. V tomto článku bychom chtěli upozornit na několik vybraných zajímavých změn, ale současně i na několik potenciálně krajně problematických ustanovení.

V minulosti jsme již několikrát publikovali články k tématu možností právní obrany příjemců dotace v případě, že se poskytovatel dotace rozhodne ve smyslu § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů („rozpočtová pravidla“) nevyplatit část dotace (tj. dotaci krátit, snížit) z důvodu domnělého (poskytovatelem dotace tvrzeného) porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek.

Dnes budeme v tomto tématu pokračovat, neboť šestý senát Nejvyššího správního soudu („NSS“) se v jednom z aktuálních rozhodnutí vrátil k samotné podstatě věci. Nejde jen o možnost opravných prostředků příjemce proti postupu poskytovatele dotace, nýbrž o něco daleko zásadnějšího. Jde o to, zda má vůbec poskytovatel dotace podle rozpočtových pravidel zákonnou pravomoc dotaci snížit či zkrátit?

Od 1. května 2016 jsou účinné změny, které přinesla novela zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dále jen „zákon o BOZP“), provedená zákonem č. 88/2016 Sb.