Dne 7. listopadu 2014 vstoupila v účinnost novela autorského zákona[1], která mimo jiné transponuje do českého právního řádu směrnici Evropské unie o některých povolených způsobech užití osiřelých děl[2]. Úpravu, jež novela do zákona zavedla (viz. § 27a, § 27b a § 37a) a která věrně kopíruje úpravu směrnice ve všech podstatných bodech (jako např. definice osiřelého díla, institut důsledného vyhledávání nebo konstrukce výjimky), je vyústěním dlouhodobého vývoje snah o řešení problému osiřelých děl na úrovni Evropské unie i České republiky. Zůstával totiž nevyužit potenciál velkého množství děl, jejichž autor (nebo jiný nositel práv) nemohl nebo nemůže být určen nebo vyhledán. Absence svolení k dalšímu užití, které logicky nemohlo být získáno, představovalo riziko pozdějšího uplatnění nároků ze strany znovuobjeveného autora.
[1] Zákon č. 228/2014 Sb. jako novela zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „autorský zákon“ nebo „AZ“).
[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o některých povolených způsobech užití osiřelých děl.

