Novinky

Nezbytnost kultivace prostředí veřejných zakázek

Není pochyb o tom, že současný zákon o veřejných zakázkách, tedy zákon č. 137/2006 Sb. (dále jen „ZVZ“), je již překonán časem, ale i potřebami veřejných zadavatelů. Jeho současná podoba zadávání veřejných zakázek spíše znesnadňuje, neboť celý proces svazuje mnohdy až nepochopitelným formalismem, v řízení vznikají zbytečné průtahy, úprava je neflexibilní a nevyhovuje skutečným potřebám zadavatelů. Snad u každého veřejného zadavatele nastala situace, kdy byl nucen vyloučit účastníka zadávacího řízení pro nepodstatné administrativní pochybení, což je zcela proti smyslu samotného zadávacího řízení, neboť takový postup je neefektivní a zcela nehospodárný. Vzhledem k této skutečnosti nastala chvíle, kdy je zapotřebí si připustit, že oblast veřejného zadávání vyžaduje rozsáhlejší změny a úpravy. Potřeba této změny se stala skutečně nevyhnutelnou a nelze ji zbytečně odkládat.

Přípustnost souběhu výkonu funkce a pracovního poměru, případně dalších pracovněprávních vztahů obsahově se překrývajících s činnostmi v působnosti statutárního orgánu byla za účinnosti obchodního zákoníku[1] judikaturou jednoznačně odmítána. Na judikaturní řešení později reagoval zákonodárce, který souběh novelou obchodního zákoníku s účinností od 1. 1. 2012 umožnil. Ovšem jasný přístup k řešení nastíněné otázky neměl dlouhého trvání. Rekodifikovaná úprava v zákoně o obchodních korporacích[2] opět otevřela diskusi odborné i laické veřejnosti, přičemž právní teorie doteď nedospěla k obecně přijímaným závěrům. Tato skutečnost i vzhledem k absenci nové judikatury znovu přináší nejistotu do praxe obchodních společností. V některých případech i celkem zásadní.

[1] Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dále v textu jako „obchodní zákoník“.

[2] Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Dále v textu jako „zákon o obchodních korporacích“.

Zákon o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), byl ve Sbírce zákonů zveřejněn pod č. 340/2015 Sb. dne 14. 12. 2015 (dále jen „Zákon“). Samotné přijetí právní úpravy doprovázela od počátku dlouhá a poměrně bouřlivá debata mezi jejími zastánci a odpůrci, a to nejen v rámci samotného legislativního procesu, ale i mezi širokou veřejností.

Právní úprava ochrany spotřebitele doznala v České republice na přelomu let 2015 a 2016 dalších změn. Zákon o ochraně spotřebitele byl totiž novelizován zákonem č. 378/2015 Sb., s cílem implementovat evropskou legislativu a zapracovat požadavky vyplývající z aplikační praxe. Novela nabyla účinnosti částečně dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů, tj. dnem 28. prosince 2015, a částečně, zejména ve vztahu k úpravě mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, dnem 1. února 2016.

Naše kancelář připravila rozsáhlý přehled k tematice pracovnělékařských prohlídek.

S účinností od 1. 10. 2015 došlo zákonem č. 203/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb. (o zaměstnanosti), mj. k zavedení tzv. kurzarbeitu. Jedná se o systém vycházející z německého vzoru, dostupný pro zaměstnavatele ze soukromé sféry, který by měl v odůvodněných případech zabránit propouštění zaměstnanců v situacích, kdy zaměstnavatelé nebudou schopni zaměstnancům přidělovat práci za předpokladu, že po určité době dojde k obnovení odbytu a výroby v původním rozsahu.

Novelizovaný článek 9 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 2015/2424, kterým se mění i nařízení Rady (ES) č. 207/2009, o ochranné známce Společenství ve svém odstavci 4 dává vlastníku/ majiteli ochranné známky Evropské unie (EUTM) i právo na obranu proti všem třetím osobám při vstupu výrobků porušujících práva k ochranné známce a uvádění takových výrobků do jakéhokoliv z celních režimů. To znamená, že je oprávněn bránit všem třetím osobám v přepravě výrobků v rámci obchodního styku do Evropské unie, aniž by v ní byly propuštěny do volného oběhu, pokud takové výrobky, včetně obalů, pocházejí ze třetích zemí a jsou bez povolení označeny ochrannou známkou, která je totožná s EUTM zapsanou pro tyto výrobky nebo kterou nelze v jejích podstatných rysech od této ochranné známky rozlišit.

Přijetím nařízení vlády č. 233/2015 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, došlo od 1. ledna 2016 ke zvýšení základní sazby minimální mzdy z původních 9.200 Kč na 9 900 Kč za měsíc a z 55 Kč na 58,70 Kč za hodinu. Tato sazba se vztahuje ke stanovené týdenní pracovní době v délce 40 hodin. V případě, že se jedná o zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu, se sazba minimální mzdy mění na 9.300 Kč za měsíc a na 55,10 Kč za hodinu.

Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se v nedávno publikovaném rozsudku ze dne 30. 9. 2015 vyjádřil k možnostem opravných prostředků žadatelů o dotaci podle z. č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, v případě, že jejich žádosti nebude zcela vyhověno.  Závěry, ke kterým Nejvyšší správní soud dospěl, jsou plně aplikovatelné na dotace ze státního rozpočtu (včetně prostředků z Evropských strukturálních a investičních fondů, které jsou prostřednictvím státního rozpočtu poskytovány v programovém období 2014-2020).

Ministerstvo financí dle ust. § 189 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), zpravidla každoročně stanoví základní sazby zahraničního stravného v cizí měně. Nejinak je tomu v případě sazeb pro rok 2016, které jsou stanoveny vyhláškou č. 309/2015 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2016 (dále jen „vyhláška“), s účinností od 1. 1. 2016; současně s účinností vyhlášky se ruší vyhláška č. 242/2014 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2015.